Týrání zvířat v dětství může být velké varování, ale i úplně normální. Kde je hranice?
Někdo tahá kočku za ocas nebo huláká psovi zblízka do ucha, jiné dítko můžete načapat, jak se snaží shodit morče z co největší výšky. Vysvětlujeme, pak křičíme, ale hlavně se bojíme. Kdy je dětská krutost ke zvířatům ještě normální?
Již od 60. let minulého století odborníci upozorňují, že úmyslné ubližování zvířatům v dětství může být významným varovným signálem problémového vývoje. Opakované týrání zvířat patří mezi známé rizikové faktory budoucího násilného chování, jedním takovým smutným příkladem jsou třeba střelci ze střední školy v Columbine, kteří pro zábavu mrzačili psy.
Obzvlášť pokud si rádi pustíte true-crime dokumenty, může vás rozrušit, když přistihnete dítě, jak trhá nožičky hmyzu, nebo si sedá na psa. Hned vás napadne, že vychováváte vraha, jenže já si z dětství dobře pamatuju, jak jsem ubližovala žížalám, protože jsem myslela, že jim doroste druhá hlava. Kromě těch nebohých žížal už jsem naštěstí nikoho nezamordovala. Takže, kdy bychom se měli obávat? Kde je hranice mezi normální zvědavostí a kdy už je za krutostí ke zvířatům něco temnějšího?
Proč děti týrají zvířata?
Důvody, proč některé děti ubližují zvířatům, mohou být velmi různorodé a často souvisí s jejich psychickým vývojem, rodinným prostředím nebo prožitými zkušenostmi. U nejmenších dětí může jít o nezralou zvědavost a zkoumání světa, kdy si ještě neuvědomují následky svého jednání. Starší děti mohou jednat pod tlakem vrstevníků, z nudy, ve snaze ulevit si od nepříjemných emocí nebo ze strachu ze zvířat. Někdy je dítě k týrání donuceno jinou osobou nebo napodobuje násilné chování, které vidí u dospělých.
Opravdu smutné je, že děti, které ubližují zvířatům, si s sebou mnohdy nesou těžké trauma. Buď samy zažily násilí, nebo mu musely přihlížet. Děti vyrůstající v prostředí domácího násilí mají vyšší riziko, že se u nich projeví agresivní chování a to někdy i vůči domácím zvířatům.
V některých případech souvisí ubližování zvířatům s hlubšími psychickými obtížemi. Dítě může opakovat vlastní traumatické zážitky, ztotožňovat se s agresorem a získávat tak pocit kontroly, nebo si na zvířeti vybíjet bezmoc a frustraci. Týrání může sloužit také jako prostředek k zastrašování či citovému vydírání druhých, například sourozenců. Ve vzácných případech může být spojeno se sexuálním uspokojením, sebepoškozováním nebo sloužit jako součást širšího vzorce násilného chování. Zcela výjimečně může dítě zvíře usmrtit ve snaze ukončit jeho utrpení, například aby zabránilo dalšímu týrání.
Projevy týrání zvířat u dětí
Pokusy (1–6 let)
Proč to dělá: Je to ještě malé dítě. Nechápe, že zvíře není hračka a že ho to bolí. Často je to jeho první mazlíček a prostě ještě neví, jak se k němu chovat.
Co dělat: Trpělivě a jasně vysvětlete, že zvířátkům se neubližuje, stejně jako lidem. Učte dítě laskavosti a jemnosti. V tomto věku obvykle stačí běžné vysvětlování ze strany rodičů nebo učitelů.
Volání o pomoc (6–12 let)
Proč to dělá: V tomto věku už dítě většinou dobře ví, že zvíře trpí. Ubližování zvířatům může být varovným signálem hlubšího psychického problému. Velmi často za ním mohou stát obtížné životní situace nebo trauma, například domácí násilí či zneužívání, které dítě samo zažívá.
Co dělat: Vyhledejte odbornou pomoc (například psychologa). Úmyslné týrání zvířat v tomto věku není běžný výchovný problém, který by se dal vyřešit pouze domluvou doma.
Projev poruchy chování (12+ let)
Proč to dělá: U dospívajících může krutost ke zvířatům souviset s dalšími problémy, například užíváním návykových látek, kriminalitou nebo vlivem rizikové party. Někdy se týrání zvířat objevuje jako součást „přijímacího rituálu“ do skupiny, jindy jako způsob, jak zahnat nudu nebo získat pocit moci a kontroly.
Co dělat: Jednejte co nejdříve a vyhledejte odbornou pomoc. Do řešení zapojte širší rodinu, spolehlivé blízké nebo školu. Důležité je vytvořit kolem dospívajícího podpůrnou síť a řešit příčiny problému, ne pouze samotné chování.
Je důležité si uvědomit, že ne každý případ ubližování zvířeti znamená, že z dítěte vyroste násilný člověk. Na pozoru byste se měli mít tehdy, pokud dochází k opakovanému nebo úmyslnému ubližování zvířatům, zejména pokud dítě zjevně chápe, že svým jednáním způsobuje bolest, a přesto v něm pokračuje nebo z něj dokonce má radost. Mezi varovná znamení patří například vědomé týrání domácího mazlíčka, vybíjení vzteku na zvířeti nebo potěšení z jeho utrpení. Takové chování může ukazovat na hlubší psychické nebo rodinné problémy a je vhodné vyhledat odbornou pomoc, aby bylo možné odhalit příčinu a dítěti včas poskytnout potřebnou podporu.
Prvním krokem může být konzultace s dětským psychologem nebo psychiatrem, případně se školním psychologem či pediatrem, který doporučí další postup. Rodiče mohou využít také anonymní telefonické poradenství, například Rodičovskou linku (606 021 021), nebo Linku pro rodinu a školu (116 000).
