Důkaz lásky, nebo digitální vodítko? Co s vaším vztahem udělá neustálé sdílení polohy
Sledování polohy prostřednictvím aplikací na telefonu bylo před lety hlavně záležitostí rodičů, kteří se báli o své potomky. Dnes vstoupilo do partnerských vztahů. Je projevem důvěry, intimity, péče, nebo něčeho jiného?
Z dětství si pamatuju jeden starý, notně protivný a stereotypní kreslený vtip od Neprakty. Na obrázku byla chodba činžovního domu a dveře do bytu, před nimi opílý muž, který se v dobré náladě vrací domů z hospody. Netuší, že za dveřmi číhá jeho žena, semetrika v županu a s natáčkami, která nad hlavou třímá kuchyňský váleček. Jakmile muž otevře, chystá se udeřit. Nikdy mi to nepřišlo obzvlášť vtipné, v dětství mě ale navíc rozčilovala ta nelogičnost. Jak mohla manželka vědět, že se muž vrátí právě teď (pomineme-li možnost, že by si na schodech hodně nahlas zpíval)? Stála snad za těmi dveřmi několik hodin?
V dnešní době pokud by existovaly manželky s natáčkami a válečkem by se taková scéna mohla odehrát docela snadno.Stačilo by, aby sledovala manželovu polohu na telefonu.
„S Martinou jsme si sdílení polohy aktivovali na dovolené v Indonésii. Jenže pak jsme ho nějak zapomněli vypnout, a byly z toho problémy," vyprávěl nám kolega Jáchym, známý svým workoholismem. Jeho příběh se odehrál poté, co jsme se vrátili z firemního teambuildingu. Do Prahy jsme přijeli před polednem, on si ale ještě na chvíli odskočil do kanceláře.
„Zůstal jsem u počítače pět šest hodin, domů jsem přišel až kvečeru. Martina se ptala, jaké to tam bylo. Řekl jsem jí, že jsme teď přijeli, že dopoledne byl ještě program. A ona povídá: „Kecáš, byl jsi zase v práci."
Zuzana zase pozoruje tečku na mapě s fotkou svého muže ve fitku. Napadne ji, že je to hned vedle nákupního centra, mohla by mu napsat, ať se tam staví pro pár věcí. Ale ne, rozmyslí si to vzápětí, nechce, aby to vypadalo, že ho kontroluje.
Sledování polohy proniklo do našeho každodenního života. Aplikace jako Najít od Applu, sdílení polohy na Google mapách, Snap Map a další mají v telefonech stamiliony lidí. Průměrný uživatel sdílí svou polohu se čtyřmi lidmi, nejčastěji s partnerem, rodiči, dětmi nebo blízkými přáteli. Některé aplikace umožňují nastavit si upozornění, takže na vás cinknou, když váš blízký člověk dorazí domů nebo naopak z domova odejde.
Sledování ale může mít velmi rozmanitý emoční náboj: Sdílení polohy může být projevem důvěry a péče, ale i zdrojem úzkosti a samozřejmě i projevem kontroly, která překračuje hranice.
Když sledované děti vyrostly
Největší zlom přišel asi před deseti lety, kdy rodiče začali ve velkém sledovat polohu svých dětí a dospívajících, samozřejmě v zájmu jejich bezpečnosti. Psychologové z toho v té době nebyli příliš nadšení.
Studie z roku 2017 ukázala, že tento způsob rodičovské kontroly spíše podkopává vzájemnou důvěru a teenagery vede k tomu, aby se snažili aplikace obelstít. Ale tihle teenageří mezitím vyrostli, stali se z nich mladí dospělí z generace Z a sdílení polohy, které v jejich očích dříve bylo otravným nástrojem rodičů, se pro ně stalo běžným projevem péče. Právě oní dnes tyto aplikace používají nejčastěji, v roce 2025 ji měl snad každý třetí mladý člověk ve věku od 18 do 24 let.
Dříve by to znělo jako součást kulis dystopického románu. Sociolog David Lyon ale ve své knize The Culture of Surveillance píše o tom, že orwellovská metafora Velkého bratra, který nás sleduje, se na současnost už nehodí. Sledování není něčím, co se nám děje shůry, nezávisle na naší vůli. Sami se ho dobrovolně, aktivně a často nadšeně účastníme.
Nejdůležitější na tom všem je motivace: Sdílení polohy může být motivované starostí o bezpečnost partnera, třeba na dovolené, když se pohybujeme v neznámém terénu nebo v cizím velkoměstě, kde se můžeme jeden druhému ztratit. Je to bezpečnostní pojistka. Ale respektující partner neočekává, že o vás bude vědět 24 hodin denně.
Ale když do něj vstupuje úzkost, poháněná strachem z partnerova chování v naší nepřítomnosti, sledování přináší úlevu jen zdánlivě: To, že víme, kde se náš partner právě nachází, totiž neznamená, že víme všechno. Naši představivost to naopak může motivovat k domýšlení nejrůznějších fantastických scénářů. Ostatně to platí nejen u partnerských vztahů - 52% rodičů, kteří sledují polohu svých dospělých dětí ve věku 18 až 24 let, přiznává, že je to víc znepokojuje, než uklidňuje.
„Krátkodobě je to taková emoční náplast, ale dlouhodobě je to spíš rizikový faktor," říká Christine Walter, spoluautorka studie o psychologických dopadech sdílení polohy. „Ten, kdo je takto úzkostně sledován, totiž začne své chování podvědomě měnit, dohled mu začíná být nepříjemný, ze vztahu se vytrácí spontánnost."
A je tu ještě jeden aspekt, jak potvrdil můj kolega Jáchym, který byl svou přítelkyní „přístižen" v práci: „Vlastně bych si to nejraději vypnul. Ale bojím se, že by si pak mohla myslet, že jí zahýbám." „Jakmile jednou začnete s partnerem sdílet svou polohu, vzít to zpátky je obtížné, přestože na to samozřejmě máte plné právo," potvrzuje Christine Walter. „Ať je váš důvod jakýkoli, může to vypadat, že nějakým způsobem šlapete na brzdu nebo že máte co skrývat."
Sledování jako zabiják touhy
Pro mnoho mladých lidí je podle výzkumu aplikace Life360 společné sdílení polohy jedním ze vztahových milníků, podobně významným jako zveřejnění první společné fotky na Instagramu nebo (pro starší generace) změna statusu na Facebooku na „zadaný/á". Je to známka toho, že vztah je „oficiální" a vpustili jsme náš protějšek do okruhu svých nejbližších.
V dlouhodobém vztahu může sdílení polohy fungovat jako logistický nástroj i projev vzájemné blízkosti. Experti ale upozorňují, že i tohle má svá rizika. „Sledování není intimita," říká známá odbornice na vztahy Esther Perel. „Nárůst umělé intimity mě docela znepokojuje, žijeme ve stále více bezkontaktním světě." Láska podle ní spočívá na dvou pilířích: Vzájemném odevzdání, které nás přibližuje, a nezávislosti, která podněcuje touhu. „Touha se probouzí ve chvíli, kdy se nám ten druhý vzdaluje," říká a poznamenává, že neustálá možnost kontroly tak může být do jisté míry zabijákem vzájemné partnerské atraktivity.
Podobný pohled na věc má i britská párová terapeutka Joanna Harrison, která navic upozorňuje, že sledovací aplikace nás mohou připravit o možnost vyprávět si navzájem, co jsme během dne prožili: „Připadá mi, že když víme, kde náš protějšek strávil každý okamžik dne, ztrácí se tím část romantického kouzla, těšení a pozdější radosti ze sdílení naživo."
Kdy je sdílení polohy nebezpečné
Aplikace na sdílení polohy mají samozřejmě spoustu skvělých možností praktického využití v situacích, kdy opravdu jde o bezpečí. Mnoho seniorů například sdílí svou polohu se svými dospělými dětmi kvůli riziku zabloudění, pádu nebo úrazu. Kamarádky zase sdílejí polohu se spolubydlícími, když vyrážejí na první rande s neznámým protějškem nebo cestují domů z večírku, který se trochu protáhl..
Ale v jiných rukou se bezpečnostní pojistka může proměnit v nástroj domácího násilí. Nedávno byl například zveřejněn rozsudek Okresního soudu v Písku z roku 2023. Šlo o muže, který pomocí aplikace soustavně sledoval svou partnerku. Když odešla z bytu, okamžitě o tom věděl, telefonoval jí a dožadoval se vysvětlení. Pokud šla na návštěvu ke kamarádce, kontroloval ji po cestě. Jeho nátlak se stupňoval, přerůstal v ponižování a fyzické napadání. Za týrání osoby žijící ve společné domácnosti byl odsouzen ke dvěma a půl letům podmíněně.
Respektující partner nikdy neočekává, že o vás bude vědět čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu," říká australská komisařka pro digitální bezpečnost Julie Inman Grant. Naráží na výsledky tamního průzkumu, podle kterého jeden ze tří mladých dospělých souhlasí s myšlenkou, že neustálé dotazy partnerovi, co právě dělá a kde je, jsou projevem péče. Velmi znepokojivá je podle ní skutečnost, že s výrokem souhlasili převážně mladí muži. Sledování se podle ní stává toxickým zejména v případě, kdy se z dobrovolného mění v něco, co je očekáváno, nebo dokonce vynucováno, když je jednostranné a je doprovázeno dalšími projevy kontroly, třeba obsesivním psaním zpráv.
Proč chceš sledovat mojí polohu?
Technologie sama o sobě není „dobrá" ani „zlá". Sama o sobě nemůže vnést do vztahu intimitu a důvěru ani nám je vzít. Rozhoduje hlavně to, jak a z jakého důvodu ji používáme. Pokud nám tečka na mapě, zvolna se posouvající směrem k našemu domovu, přináší pocit klidu nebo mírného těšení (a nemotivuje nás stoupnout si za dveře s válečkem v ruce), asi je všechno v pořádku. Pokud od ní očekáváme lék na svoje úzkosti, nejspíš v sobě musíme ošetřit něco hlubšího.
KDY PARTNER PŘEKRAČUJE HRANICI OSOBNÍ SVOBODY DRUHÉHO VE VZTAHU
Průzkum výzkumné agentury STEM/MARK z loňského roku, kterého se zúčastnilo 500 osob ve věku 18+ let, reprezentujících českou internetovou populaci ukázal:
Aktivní sledování polohy telefonu druhého partnera v realnem čase je pro 40% partnerů rozhodně nepřijatelné a pro 42% partnerů spiše neprijatelne. Pro 14% partnerů je to spiše prijatelne a jen pro 4% partnerů rozhodně přijatelné.
Vypínání sdílení polohy, aniž by byl partner informován o důvodech, považuje 19% dotazovaných za rozhodně neprijatelne, 46.9% za spíše nepřijatelne, 26% za spíše přijatelné a pro 9% je to rozhodně přijatelné.
