Zaměstnání s nejvyšší mírou deprese. Týká se to i vašeho oboru?
Některá povolání mají k duševní pohodě přece jen o něco dál než jiná. Velká americká studie sledovala více než půl milionu pracujících a zjistila, že podíl lidí, kterým byla někdy v životě diagnostikována deprese, se mezi profesemi výrazně liší. Na tom možná není nic překvapivého, ale některé obory byste možná hned tak netipovali. Není mezi nimi ten váš? A co s tím dělat?
Zapomeňte na tradiční pracovní benefity jako stravenky, multisportku a kafe zdarma. I když je super, že si můžete vzít do kanceláře psa, důležitější je, jak se tam vlastně cítíte dlouhodobě. Studie zveřejněná loni v prestižním JAMA Network Open analyzovala data od více než 536 tisíc pracujících dospělých z 37 států USA, přičemž sledovala mimo jiné, zda jim někdy byla diagnostikována deprese.
Na prvním místě co do počtu diagnózy byly komunitní a sociální služby. Depresi někdy v životě uvedlo 20,5 procenta pracovníků této skupiny. Následovaly podpůrné zdravotnické profese s 20,9 procenta, příprava a výdej jídla s 20,1 procenta a osobní péče a služby s 20,2 procenta. Vysoko se držely také profese spojené s uměním, designem, zábavou, sportem a médii.
Pokud tedy vaše pracovní náplň zahrnuje péči o druhé, intenzivní kontakt s lidmi, vysoké tempo nebo poměrně dost emočního vypětí, statisticky se nacházíte v několika skupinách, u kterých se celoživotně diagnostikovaná deprese objevovala častěji než u průměru. Neznamená to ale, že právě samotná práce depresi způsobila.
Studie je průřezová a zachycuje stav v určitém okamžiku ve specifické americké kultuře. Ptá se mimo jiné na diagnózu v průběhu života a z takových dat nelze určit, jestli k depresi vedla práce, osobní život, genetika, zdravotní stav, kombinace toho všeho, nebo něco úplně jiného. Nicméně podle uvedené studie vypadá špička mezi sledovanými profesními skupinami takto:
| Profese | Podíl s diagnostikovanou depresí |
|---|---|
| Pomocné zdravotnické profese (sanitáři, ošetřovatelky apod.) | 20,9 % |
| Sociální a komunitní služby | 20,5 % |
| Osobní péče a služby (např. péče o děti a zvířata, domácí péče, krása a fitness) | 20,2 % |
| Příprava a výdej jídla (kuchaři, pomocníci v kuchyni, obsluha apod.) | 20,1 % |
| Umění, design, zábava, sport a média | 18,6 % |
| Kancelářské a administrativní profese | 18,5 % |
| Odborné a technické profese ve zdravotnictví | 17,8 % |
| Právní profese | 16,1 % |
| Školství, vzdělávání a knihovny | 16,1 % |
| Věda a výzkum | 15,1 % |
Být kuchařem, zdravotnicí, pečovatelem nebo sociální pracovnicí není špatná volba. Tato čísla nám říkají jen to, že se v některých profesních skupinách častěji objevují deprese. Nejspíš je to dobrý důvod přestat považovat duševní zdraví za něco, co se řeší až ve chvíli totální krize. Když například musíme hlídat, abychom si v kuchyni nepopálili ruce, zní logicky, že bychom si měli občas dávat pozor také vlastní psychickou kondici.
Co můžeme udělat?
Některé věci zní banálně a slyšeli jste je tisíckrát, ale právě u psychicky náročných profesí jsou důležité.
- Berte vážně spánek.
Směnný provoz nebo dlouhé pracovní dny ho dokážou rozhodit velmi rychle. Pokud člověk několik týdnů funguje na kávě a čtyřech hodinách spánku, není úplně překvapivé, že jeho psychika protestuje. Doma by měl být váš spánek posvátný. - Nastavte hranici mezi prací a volnem.
U některých profesí pracovní den nekončí odchodem z budovy. Pečovatel může přemýšlet o klientovi doma, manažerka o e-mailu v deset večer a kuchař může mít směnu v hlavě ještě dlouho po zavírací době. Pokud to jde, vytvořte si rituál, který práci skutečně ukončí. - Mluvte o problému dřív, než vám přeroste přes hlavu.
Podpora kolegů, nadřízené, supervize nebo odborníka není známka selhání. Naopak, právě podpůrné pracovní prostředí eviduje CDC jako ukazatel i lepšího duševního zdraví. - Nesnažte se všechno vyřešit dovolenou.
Odpočinek může pomoct, ale pokud se vrátíte po týdnu z chalupy a za dva dny máte stejný pocit beznaděje, problém nejspíš nespočívá v nedostatku volna.
Když už to není jen „blbý týden“?
Občasná nechuť do práce není deprese. Špatný šéf, nedělní blues nebo touha hodit pracovní notebook z okna jsou celkem běžné pocity. Pozornost je na místě tehdy, když problémy trvají delší dobu a začnou zasahovat i do běžného života.
Například dlouhodobý pokles nálady, ztráta zájmu o věci, které vás dříve bavily, výrazné změny spánku nebo chuti k jídlu, únava, potíže se soustředěním nebo pocit beznaděje, jsou všechno varovné signály. Deprese může mít také fyzické projevy, často se projevuje například bolestí, ať již hlavy, břicha, zad. Typickým příznakem bývají změny hmotnosti, zažívací problémy, svalové napětí a bolest, poruchy spánku a snížená sexuální aktivita.
V takové chvíli není potřeba čekat, až bude situace „dost vážná“, praktický lékař, psycholožka nebo psychiatr může pomoct zjistit, co se děje a jaké řešení pro vás dává smysl.
Tento článek nenahrazuje odbornou pomoc. Pokud máte myšlenky na sebevraždu nebo procházíte psychickou krizí, nemusíte na ni být sami. Můžete zavolat na Linku první psychické pomoci 116 123 a probrat svou situaci s krizovým pracovníkem. Pokud hrozí bezprostřední nebezpečí, volejte 155 (záchranná služba) nebo 112, případně vyhledejte nejbližší krizové centrum či psychiatrickou pohotovost. Důležité je nezůstávat sám a říct někomu blízkému, co se děje.
