Sociální sítě očima citové vazby: Proč scrollujeme, když jsme osamělí?
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Češi tráví na sociálních sítích v průměru 143 minut denně, u generace Z je to dokonce 220 minut. Co v telefonu hledáme, když po něm sáhneme? A může se člověk citově připoutat k umělé inteligenci? Ptali jsme se psycholožky a psychoterapeutky Soni Komárkové.
Sáhnout po telefonu, když je člověku smutno, úzko nebo se nudí, představuje formu regulace emocí. Výzkumy ukazují, že problematické používání sítí souvisí výrazně s úzkostnou citovou vazbou, zatímco s tou vyhýbavou jen slabě. Pro úzkostně vázaného člověka může být lajk drobným ujištěním, že o něj někdo stojí. Pro vyhýbavého naopak představuje kontakt na bezpečnou vzdálenost – blízkost bez rizika.
Za stížnostmi na závislost na telefonu bývá podle Komárkové většinou nespokojenost s tím, kolik času u něj člověk tráví. Hranice je u každého jinde. Rozhodující je moment, kdy si klient začne všímat, že mu displej v životě něco bere.
Telefon jako třetí ve vztahu
Pro odsouvání partnera na druhou kolej kvůli displeji existuje samostatný pojem: partnerský phubbing. Metaanalýza 52 studií zahrnující téměř dvacet tisíc účastníků ho spojuje s nejistou vazbou, osamělostí i depresivními příznaky. V rozhovoru dojde i na kontrolu toho, kdy byl partner naposledy online, a na otázku, kde končí zvědavost a začíná vztahová úzkost.
Dostupnost jako nasazení, nebo jako strach
Komárková pracuje také se zaměstnanci firem, takže v této epizodě nechybí téma večerních e-mailů a víkendových notifikací. Otázka však nestojí na produktivitě, nýbrž na motivaci: Je stálá dostupnost projevem odpovědnosti, nebo obavy, že nás bez ní nebudou potřebovat?
Může se člověk připoutat k AI?
Roční studie provedená na více než dvou tisících dospělých zjistila, že častější používání sociálních chatbotů předpovídá vyšší míru osamělosti, zatímco jiné práce ukazují na krátkodobou úlevu. Zůstává otázka, co s námi dělá protějšek, který je neustále k dispozici, nikdy není unavený a nikdy neodporuje.
Komárková v tom vidí jasnou dělicí čáru: Umělá inteligence může pomoci, pokud s ní člověk překonává krizové období nebo se díky ní učí experimentovat a zkoušet nové věci v navazování kontaktů. Jakmile však začne živé vztahy nahrazovat, stává se velmi nebezpečnou.
Celý rozhovor najdete v podcastu Moje psychologie se Soňou Komárkovou v úvodu článku nebo na vašich oblíbených podcastových platformách či Youtube.
Zdroj: autorský článek
