ADHD není nemoc, kterou musíme vyléčit, ale jiný způsob fungování mozku, říká psycholožka Marková
Dřív se tvrdilo, že ADHD neexistuje a jde jen o nevychovanost. Dnes to naopak vypadá, jako by touto diagnózou trpěl úplně každý. Zorientovat se v tom, co je skutečná porucha a co jen přirozená reakce přehlceného organismu na současnou zrychlenou dobu, bývá v terapeutovně stále častějším úkolem. Lidé si totiž občas pletou vyčerpání, úzkosti či deprese s poruchou pozornosti, protože říct „mám ADHD“ je v dnešní době paradoxně mnohem jednodušší.
Pohled na ADHD prošel v posledních letech obrovským vývojem. Zatímco dříve se syndrom spojoval výhradně s dětstvím a očekávalo se, že z něj člověk vyroste, dnes už víme, že u mnoha lidí přetrvává až do dospělosti.
Podle klinické psycholožky a psychoterapeutky Kateřiny Markové se už nebavíme jen o poruše, ale o takzvané neurodivergenci. Podobně jako v přírodě potřebujeme biodiverzitu, i lidské nervové systémy se vyvíjejí různě. Cílem terapie tak už dávno není pacienta „opravit“ a napasovat do tabulek, ale naučit ho s jeho specifickým mozkem žít tak, aby zbytečně neplýtval energií.
Velká pozornost se navíc obrací k vnějším vlivům, jako jsou traumata, náročné rodinné situace nebo vliv moderních technologií. Zatímco u některých jedinců jde o vrozené odlišnosti ve fungování prefrontálního kortexu, u jiných může jít o takzvané reaktivní ADHD. Nezralý nervový systém dítěte například nedokáže zpracovat rozvod rodičů a začne se projevovat silným neklidem. Do hry vstupují i sociální sítě s krátkými videi na TikToku či YouTube, které fungují jako dopaminová houpačka a narušují pozornost nás všech.
Psychologie proto klade obrovský důraz na správnou a hlubokou diagnostiku, která začíná důkladnou anamnézou. Dnes už chápeme, jak toxický byl historický přístup, který neuroatypické jedince onálepkoval jako „zlobivé děti“ vyžadující tvrdší výchovu. Toto nepochopení u mnoha dospělých s ADHD dodnes způsobuje hluboké narušení sebehodnoty, pocit nefunkčnosti a neschopnost dosáhnout vytyčených cílů.
Současná doba je přehlcená podněty a organismus zkrátka přirozeně vypíná.
Vědět, jak náš mozek funguje, je prvním krokem ke spokojenějšímu životu. Jakmile člověk pochopí, že jeho hlava může připomínat chaotickou asijskou křižovatku, na které chybí dopravní policista, přestane se obviňovat ze selhání. Klíčem je nehledat univerzální výmluvy a nedělat si z diagnózy módní nálepku, ale najít správné kompenzační mechanismy a v případě potíží se nebát vyhledat odborníka, který pomůže rozklíčovat skutečnou příčinu problémů.
Proč je nesmysl, že hyperaktivitu dětí způsobuje přemíra cukru? Jak se liší projevy neurodivergence u malých chlapců a u dospělých žen, na které porucha často dolehne až v období menopauzy? A je správné předepisovat uživatelům drog stimulanty na poruchu pozornosti? Poslechněte si celý rozhovor s ředitelkou kliniky Neo Centrum Kateřinou Markovou na oblíbených podcastových platformách nebo ve videu výše.
Zdroj: autorský článek
