Komentář: Richard Gere šokoval internet o padesát let mladší hereckou partnerkou
V posledních týdnech se na sociálních sítítch opakovaně protáčejí informace o chystané adaptaci veleúspěšného knižního debutu Asymmetry (Asymetrie) americké spisovatelky Lisy Halliday. Není divu, že je film tématem vzrušených diskuzí, Richard Gere si totiž v sedmdesáti šesti letech zahraje partnera osmadvacetileté Diany Silvers.
„To není věkový rozdíl, to je věkový kaňon,“ píše jeden z uživatelů Redditu, kde se diskuze většinou drží linky, že žádné další filmy, ve kterých muži randí se ženami ve věku svých dcer, nebo tentokrát dokonce vnuček, už prostě nepotřebujeme. Naprosto tohle prvotní zděšení chápu, vyrůstala jsem v devadesátkách, kdy televizní obrazovky pravidelně brázdil právě Richard Gere ve filmu Pretty Woman s o osmnáct let mladší Julií Roberts.
Jako by ani v době ozempicu, demokratizace botoxu a raketového nárůstu faceliftů prostě po boku mužů po andropauze nezbývalo místo pro jejich vrstevnice. „Na práci herečky v Hollywoodu jsou věci, které mě pořád překvapují a ze kterých jsem zklamaná,“ svěřila se před jedenácti lety v rozhovoru herečka a režisérka Maggie Gyllenhaal. „Je mi 37 a nedávno mi řekli, že jsem příliš stará na to, abych hrála milenku muže, kterému bylo 55. Cítila jsem se hrozně, pak jsem se naštvala a pak jsem se tomu smála.“
Také Jamie Denbo ze stejného důvodu ve čtyřiceti třech letech nedostala roli manželky sedmapadesátiletého muže. Zda by se měly nebo neměly v mainstreamu romantizovat velké věkové rozdíly, mi vlastně přijde trochu vedlejší, to, že ageismus zůstává jedním z nejodolnějších dvojích metrů filmového průmyslu, mě rozhodně dráždí víc.
Pod titulkem
Když překonáme znechucení a nahlédneme trochu dál než za titulky článků, dozvíme se, že Asymetrie není romantická komedie, ale romanické drama a to s pořádným twistem. Samotný název odkazuje na nerovnováhu ve vztazích i politice. Ústření dvojice tu slouží hlavně jako prostředek ke zkoumání nerovnosti, moci, inspirace a umělecké identity. Druhá polovina knihy se od romantiky téměř úplně odvrátí a zaměří se na mnohem širší otázky prostřednictvím Američana irácko-kurdského původu, který je zadržen na londýnském letišti Heathrow při cestě do Iráku.
Kniha vyšla v roce 2018 jako debut tehdy dvaačtyřicetileté Lisy Halliday a prakticky okamžitě se stala jednou z nejdiskutovanějších literárních novinek roku. Byla nominována na několik literárních cen, přeložena do 20 jazyků, několikrát označena za knihu roku a dotáhla to i do seznamu oblíbených knih Baracka Obamy. Jedním z nejdiskutovanějších momentů života této autorky byl ale vztah s o více než třicet let starším spisovatelem Philipem Rothem. Jak už jistě tušíte, vztah se stal inspirací pro první část jejího románu, ačkoli Halliday zdůrazňuje, že jde o fikci. Kniha kromě nerovnováhy sleduje i hrdinčinu snahu najít vlastní hlas.
Ačkoliv bych si také přála více snímků, kde se žena v posledních 40 minutách nastěhuje do hradu, a žije šťastně sama až na věky jen kočkama, jako legendární zpěvačka Enya, musím si počkat na výsledný filmový produkt, než začnu křičet na mrak. Mohl by mi totiž uniknout film s propastným věkovým rozdílem, který možná konečně opravdu potřebujeme.
Autorka komentáře se podílí na tvorbě filmového podcastu Hodný, zlý a kritický.
