Milujete filmy? Tohle jsou vaše skryté „superschopnosti“
Co když sledování filmů není jen zábava, ale tak trochu i trénink pro mozek? Jako filmoví fanoušci nebo fanynky si můžete během let pasivně rozvinout několik zajímavých schopností. Po seriálovém maratonu sice nezískáte laserový zrak, dlouhodobé a pozorné sledování filmů může nicméně souviset s několika dovednostmi, které běžný divák nemusí mít tak dobře vytrénované jako vy.
Sledujete filmy jen tak mimochodem, nebo si skutečně všímáte detailů? Dobrý film nás neustále nutí odhadovat, co se odehrává v hlavě někoho jiného. Proč postava háže tenhle divný pohled? Co ve skutečnosti znamená její mlčení? Lže, bojí se, stydí se, nebo něco skrývá?
Emoční inteligence
Cinefilové tohle dělají prakticky pořád. Při sledování příběhů se učí přepínat mezi různými perspektivami a sledovat emoce a motivace postav. Výzkum skutečně naznačuje souvislost mezi ponořením do fikčních příběhů a některými aspekty empatie a schopnosti vcítit se do druhých.
Neznamená to, že každý milovník filmů automaticky získá vyšší emoční inteligenci. Spíš si může dlouhodobě procvičovat svůj emoční radar a schopnost přemýšlet, co se asi odehrává v hlavě člověka, kterého právě sleduje. To je hodně dobrá dovednost, která se vám rozhodně hodí i mimo kino.
Vizuální paměť
Běžný divák vidí scénu, filmoví fanoušci a fanynky vidí scénu, která je nasvícená určitým způsobem, natočená z konkrétního úhlu, má specifickou kompozici a obsahuje detail, který se možná objeví o dvacet minut později. Sice vám pozorné sledování filmů nevyčaruje magická fotografická paměť, může si ale vyvinout cit pro filmový obraz.
Čím více filmů zkouknete a čím pozorněji se na ně díváte, tím více se učíte rozpoznávat opakující se vizuální postupy. Začne si všímat, jak režisér pracuje s barvou, světlem, velikostí záběru nebo pohybem kamery. V „hezkém záběru“ tak může číst mnohem více informací o postavě nebo příběhu. Platí to i u hudby, takže pokud posloucháte hudbu opravdu intenzivně, začnete si všímat věcí, které jiný posluchač vůbec nezaregistruje.
Rafinovaný estetický vkus
Že byl film moc dobrý, je jednoduché tvrzení. Ale proč je dobrý? Právě tady se filmová zkušenost začíná vyplácet. Výzkum filmové expertizy ukazuje, že cinefilové mohou filmům přisuzovat odlišné estetické vlastnosti a lépe pracovat s jejich komplexitou. V odborné literatuře se dokonce používá pojem „aesthetic fluency“, tedy něco jako že umíte „plyně esteticky“. Filmový znalec nemusí mít nutně lepší vkus, ale může mít sofistikovanější způsoby, jak o něm přemýšlet a hovořit.
Rozpoznávání vzorců
Ještě se nic nestalo, ale vy už máte podezření, že se něco přijde? Po stovkách filmů začne fanda poznávat příběhové mechanismy podobně, jako zkušený šachista poznává typickou herní pozici. Tahle nenápadná postava bude určitě důležitá, detail v první scéně nebude náhodný. Hrdina se právě pohádal s nejlepší kamarádkou? Takže za dvacet minut bude potřebovat její pomoc ve vztahu s tou nepříjemnou ženskou a stejně se dá nakonec dohromady s kámoškou.
Filmový fanoušek nebo fanynka má v hlavě obrovskou databázi příběhů, postav, konfliktů a jejich řešení. Nový film tak nevidí úplně od nuly a neustále ho porovnává s tím, co už někdy viděli. Nejzajímavější „superschopnost“ může být právě „pattern recognition“, tedy rozpoznávání vzorců. Může se tento způsob přemýšlení ve vzorcích přenést i do skutečného života? To zatím není úplně prokázáno. Že jste výborní v rozpoznávání vzorců ve filmech, automaticky neznamená, že budete stejně dobří v reálném světě.
Lidský mozek má navíc nepříjemný zvyk nacházet vzorce i tam, kde žádné nejsou. I když víte, co se přesně stane ve filmu, ještě z toho neplyne, že dokážete předvídat, co udělá váš šéf, partner nebo soused. Je ale docela dobře představitelné, že člověk zvyklý přemýšlet v příbězích začne citlivěji vnímat motivace, konflikty a perspektivy také v reálných situacích.
Filmy z nás sice neudělají superhrdiny, formují ale, jak se díváme na svět. Učí nás sledovat emoce, přemýšlet z perspektivy někoho jiného, všímat si vizuálních detailů, rozpoznávat struktury a přemýšlet o tom, proč na nás určité obrazy a příběhy působí. Než se zase naštvete, že jste celý víkend koukali na filmy, klidně si můžete říct, že jste vlastně poctivě trénovali.
