Nový a vylepšený táta. Moderní otcovství změnilo rodičovství k lepšímu a prospělo dětem
V 80. letech 20. století se ve Spojených státech objevil nový styl rodičovství amerických mužů. Média jej rychle označila jako „nové otcovství“. V podstatě jde o to, že muži se začali mnohem více angažovat v rodině a výchově dětí. Stejné změny nastaly po celém světe. Jaké to má dopady a proč je to užitečné?
Podle jedné studie věnoval průměrný otec v roce 2009 „primární péči o dítě“ zhruba sedm hodin týdně, což je dvakrát více času než v roce 1965. Otcovství se samozřejmě v průběhu desetiletí změnilo nejen kvantitativně, ale i kvalitativně. O tom, jaký vliv to má na děti a co všechno se mění, mimo jiné vyšla velká studie publikovaná v Journal of Applied Developmental Psychology.
Emoční stabilita a lepší známky
Z ní jasně vyplývá, že angažované otcovství je pro děti výhodné a přináší jim benefity. Otcové zapojení do péče a výchovy mají zásadní vliv na to, že z dětí vyrostou zralí a odolní dospělí. Děti, jejichž otcové jim dávali hodně lásky, jsou emočně stabilnější, mají lepší sociální dovednosti a pozitivnější pohled na svět, zatímco u dětí otců, kteří jim nebyli nablízku, tomu bylo naopak.
Armin Brott, autor mnoha knih o otcovství, s tím souhlasí. „Děti s angažovanými otci jsou šťastnější, sebevědomější a samostatnější,“ prohlásil a citoval studie, podle nichž měly děti s aktivními otci také lepší známky ve škole a s větší pravděpodobností se dostanou na vysokou školu.
Tátové nejsou jen kamarádi
Zmiňovaná velká studie dokumentující významný přínos otců pro vývoj dětí také ale ukázala, jak se otcové liší od matek jako rodičů. Zajímavé například je, že otcové mají větší vliv na jazykové schopnosti malých dětí než matky, čili tátové jsou mnohem víc než jen dobří kamarádi na hraní. Podle dat OECD a národních statistik navíc otcové ve většině vyspělých zemí tráví s dětmi násobně více času než generace před půl stoletím. Rozdíl není jen v „hlídání“, ale v běžné každodenní péči od uspávání přes školku až po návštěvy lékaře.
Tato data a výzkumy jsou přitom v rozporu se zastánci takzvaných konzervativních hodnot vyzdvihujícími jeho jedinou nenahraditelnou roli, tu mateřskou. Výchova přitom podle studií nemá reálný základ v rozdílech mezi pohlavími. Navíc muži, kteří se aktivně podílejí na péči o rodinu, uvádějí vyšší životní spokojenost, a to i s odstupem deseti a dvaceti let. Moderní otcovství tak není výhodné jen pro děti, ale i pro samotné otce.
Princové nejsou na draka
Také Stephan Poulter, autor knihy The Father Factor (Jak dědictví po otci ovlivňuje vaši kariéru) se domnívá se, že otcové jsou pro blaho dítěte zásadní, a to jak z psychologického, tak sociálního hlediska. To platí zejména pro dcery, tvrdí Poulter. „Protože otec je obvykle prvním mužem, kterého dívka miluje, vysvětluje, jejich vztah slouží jako vzor pro to, jak se bude chovat k mužům po celý život,“ dodává.
Změnu ostatně odráží i popkultura. Zatímco ještě před několika desítkami let byli otcové v reklamách či filmech zobrazováni čistě jako živitelé rodiny, dnešní veřejně známé osobnosti, včetně prince William i prince Harryho, běžně mluví o tom, že za jednu z nejdůležitějších životních rolí považují každodenní péči o své děti.
Takový způsob otcovství nepředstavuje módní trend ani snahu nahrazovat roli matek, jelikož děti nejvíce prospívají tehdy, když mají vedle sebe dva aktivně zapojené rodiče. Nicméně to, co se v 80. letech označovalo za „nové otcovství“, je dnes pro stále více rodin běžnou součástí každodenního života.
