Úspěchem párové terapie může být i to, že se dvojice rozejde. Kdy do ní jít a co od ní čekat?
Párová terapie pořád nese nálepku záchranné brzdy. Přicházejí ale páry včas? A co dělat, když jeden z partnerů terapii vlastně nechce? Psycholožka a párová terapeutka Angelika Brožková mluví v novém dílu podcastu Moje psychologie o tom, co se skutečně děje za dveřmi párové terapie.
Mnoho párů přichází na terapii až ve chvíli, kdy jsou věci velmi špatné. Někdy dokonce tehdy, když jeden z partnerů ví, že odejde, a hledá potvrzení nebo slušné rozloučení. Páry často přicházejí s představou, že párová terapie je záchranná brzda, poslední možnost. Angelika Brožková tuto představu vnímá jako zkreslující.
Je párová terapie opravdu jen poslední záchranou před rozchodem, nebo má smysl přijít dřív? Co dělat, když jeden z partnerů na sezení nechce, a jak se dá zvládnout nevěra či naprosté odcizení v intimitě? A může být úspěchem terapie i to, že se pár nakonec rozejde? Poslechněte si nový díl podcastu Moje psychologie s psycholožkou Angelikou Brožkovou na všech podcastových platformách a na YouTube.
Párová terapie není jen pro páry v krizi
Vztah prochází různými fázemi a každá z nich může být dobrým momentem pro terapeutickou podporu. Páry přicházejí kvůli komunikaci, sexuálnímu nesouladu, rodičovství, nevěře i prostému pocitu, že se odcizily. Ideální by bylo, kdyby přišly dříve, než se tyhle věci stanou krizemi. V praxi to tak ale bývá málokdy.
Specifická obtíž párové terapie spočívá v tom, že do místnosti přicházejí dva lidé se dvěma verzemi stejného příběhu. Terapeut nesoudí, kdo má pravdu. Pracuje s tím, co se odehrává mezi partnery: Jak spolu komunikují, co říkají a co neříkají, co jeden od druhého potřebuje a zda to umí říct nahlas.
V párové terapii neřeším, kdo má pravdu. Řeším to, co se děje mezi dvěma lidmi, kteří se milují a zároveň si navzájem ubližují.
Když jeden z páru „byl doveden“
Situace, kdy jeden partner přijde dobrovolně a druhý je přiveden, je v párové terapii velmi běžná. Práce pak začíná tím, aby oba dostali v místnosti stejný prostor. To, co kdo přišel říct, musí mít místo, i když jedna z verzí zní jinak nebo hůř.
Terapeut pracuje aktivněji než v individuální terapii. Vstupuje do dynamiky, zastavuje opakující se vzorce, pomáhá pojmenovat to, co se mlčky děje. Frekvence setkávání bývá jednou za týden až dva, intenzita práce je srovnatelná s individuální terapií nebo vyšší, ale setkání bývají obvykle delší.
Témata, která se vracejí
Komunikace a peníze. Péče o děti a to, kdo co dělá v domácnosti. Sex a intimita. A za tím vším: Kdo se cítí viděn a kdo ne. Angelika Brožková zmiňuje, že sexuální nesoulad je téma, které do terapeutické místnosti většinou přichází postupně, protože pro páry může být těžké ho otevřít. Mluvit o sexu v přítomnosti třetí osoby vyžaduje bezpečí, které se buduje postupně.
Téma, o němž se mluví méně, je absence sexuality v dlouhodobých vztazích. Páry, které spolu nemají sex měsíce nebo roky, přicházejí s různými příběhy o tom, jak k tomu došlo. Absence fyzické blízkosti bývá symptomem absence blízkosti jiného druhu.
Nevěra
Dá se z nevěry dostat? Ano. Vyžaduje to ale ochotu obou partnerů pracovat na tom, co nevěru umožnilo nebo způsobilo, a schopnost pojmenovat, co každý z nich potřebuje, aby mohl zůstat. Není to rychlý proces a není zaručený.
Rozchod může být stejně platným výsledkem párové terapie jako to, že pár zůstane spolu. Úspěch zkrátka nemusí být, že zůstanete spolu. Úspěch je, že víte, co chcete.
Terapie pro páry po rozchodu
Angelika Brožková pracuje také s páry, jejichž vztah jako partnerský skončil, ale kteří spolu pokračují jako rodiče. Porozvodová terapie nebo terapie pro spolurodiče mají jiný cíl než párová: Nejde o obnovení partnerského vztahu, ale o nastavení funkčního způsobu komunikace ve prospěch dětí. Jde o jednu z nejtěžších prací, protože je už nespojuje láska, ale závazek.
Kde jsou hranice párové terapie
Existují situace, kdy párová terapie nestačí. Stává se, že vedle párové terapie jeden nebo oba partneři potřebují individuální prostor pro sebe. Individuální a párová terapie se nevylučují, naopak se mohou dobře doplňovat. Chodit na obojí ke stejnému terapeutovi ale není doporučovaný postup.
Zdroj: autorský článek
