Proč si pamatujeme zážitky lépe než informace? Co nám říká psychologie
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Proč některé informace rychle zapomeneme, zatímco konkrétní zážitek si pamatujeme roky? Roli hraje pozornost, emoce i způsob, jakým informace přijímáme. O tom, proč může multisenzorický zážitek pomáhat porozumění a jakou roli v poznávání může mít technologie, jsme si povídali s Erikou, Brand & Marketing Partner interaktivního muzea Back in Time Prague.
Proč si podle vás některé věci zapamatujeme a jiné velmi rychle zapomeneme?
Velkou roli podle mě hraje způsob, jakým informaci přijímáme. Něco si přečteme, pochopíme a za chvíli už si z toho téměř nic nevybavíme. Jiná věc se nám spojí s obrazem, zvukem, emocí nebo konkrétní situací a zůstane v paměti mnohem déle. Důležitá je také pozornost. Když nás něco skutečně zaujme, jsme ochotní tomu věnovat mnohem více energie.
Souvisí s tím i rostoucí obliba zážitkových forem vzdělávání?
Určitě. Dnes přijímáme obrovské množství informací prostřednictvím obrazovek. Jsme zvyklí na video, rychlý střih, zvuk i interaktivitu. To ale neznamená, že už nedokážeme vnímat klasický obsah. Spíš se změnil způsob, jakým je potřeba naši pozornost získat a udržet.
Právě proto mě baví přemýšlet o historii jako o něčem, co nemusíme pouze číst nebo poslouchat, ale můžeme ji také zažít. V Back in Time Prague jsme například postavili celý zážitek na kombinaci obrazu, zvuku, světla, projekcí, hologramů, pohybu a dalších efektů. Během přibližně 50 minut tak návštěvník projde 1 200 lety pražské historie.
Co podle vás multisenzorický zážitek mění?
Pomáhá vytvářet více spojení. Když například něco pouze čteme, máme jednu formu informace. Když se k ní přidá obraz, zvuk, prostor nebo emoce, vzniká konkrétnější zkušenost. Neznamená to samozřejmě, že čím více podnětů použijeme, tím lépe si všechno zapamatujeme. Pokud je jich příliš nebo spolu nesouvisejí, mohou naopak odvádět pozornost.
Proto je pro nás důležité, aby technologie vždy sloužila příběhu. Nejde o to ukázat, že umíme vytvořit hologram nebo pohyblivé kino, ale aby konkrétní prvek pomohl návštěvníkovi něco pochopit nebo si představit.
Jak to funguje přímo v Back in Time?
Třeba když se před návštěvníkem objeví Karel IV. jako hologram, historická postava najednou není jen jméno z učebnice. Nebo když se v příběhu Golema spojí obraz, zvuk, světlo a prostor, člověk se dostává mnohem blíž samotné legendě. A 5D kino zase přidává k obrazu a zvuku také pohyb, takže divák není úplně pasivní.
Právě takové momenty často vyvolají překvapení nebo emoci. A to je pro mě zajímavé i z hlediska poznávání – zážitek může vytvořit bod, ke kterému si později informaci přiřadíme.
Není ale riziko, že technologie zastíní samotný obsah?
Efekt může člověka zaujmout na několik sekund, ale sám o sobě ještě neznamená, že si něco odnese. Proto podle mě technologie nemá být hlavní hvězdou. Má být prostředkem, který nám umožní příběh prožít trochu jinak.
U historie je to obzvlášť důležité. Nechceme návštěvníkovi jen ukázat, že Praha má 1 200 let dlouhou historii. Chceme, aby si k některému z těch příběhů vytvořil vlastní vztah. Aby se třeba u Golema zastavil a řekl si: Kde se ten příběh vlastně vzal? Co je na něm pravda? Proč se dochoval dodnes?
Takže cílem není, aby si člověk odnesl co nejvíce faktů?
Spíš aby si odnesl něco, co v něm zůstane. Ideální je podle mě moment, kdy zážitek neskončí odchodem z expozice, ale pokračuje otázkou, kterou si člověk položí později. Zážitek samozřejmě nemůže nahradit klasické vzdělávání ani učebnici. Může ale být způsobem, jak si informace spojit s konkrétní zkušeností a získat chuť dozvědět se víc.
A právě v tom vidím smysl podobných formátů. Neudělat z historie další obsah, který člověk jen projede, ale dát mu důvod se na chvíli zastavit a opravdu se zajímat.
Přijďte se k nám o tom přesdvědčit na vlastní kůži. Poslední týden v říjnu navíc s halloweenskou slevou, virtuální realitou a překvapením.
