Život jako nekonečná show: Co se skutečně skrývá pod maskou histrionské poruchy
Znáte někoho, jehož život připomíná nekonečné divadelní představení a kdo pro svůj vnitřní klid bytostně potřebuje být středem pozornosti? Histrionská porucha osobnosti se navenek může projevovat jako oslnivý šarm, společenská obratnost a obrovská energie, pod touto maskou se však skrývá extrémně křehké sebepojetí a hluboká závislost na neustálé vnější validaci. Proč pro ně bývají partnerské vztahy často tak vyčerpávající a jaké cesty z tohoto celoživotního jeviště nabízí moderní psychoterapie?
Na první pohled tito lidé působí jako okouzlující, energičtí a společenští jedinci, kteří snadno navazují kontakty a umí strhnout dav. Jejich každodenní realitou je ale nutkavá potřeba být neustále středem pozornosti.
Pod maskou šarmu a neustálé tendenci dělat show se totiž skrývá extrémně křehké sebevědomí a absolutní závislost na potlesku okolí. Pokud zrovna nestojí v záři reflektorů, zažívají hluboký neklid, pocity prázdnoty a dysforii.
VIDEO TIP: Jakými poruchami osobnosti trpěli nacisté?
Kde se vzala histriónská porucha
Kde se tito „herci všedního dne“ berou? Odborníci se shodují na bio-psycho-sociálním modelu. Z biologického hlediska hraje roli mozek nastavený na neustálé vyhledávání vzrušení a novot, kterému chybí pomyslné brzdy varující před následky.
Přidejte si nás na Googlu mezi oblíbené weby!
Zásadní je ale rodinné prostředí. Výzkumy ukazují, že tito lidé často vyrůstali s emočně nedostupnými rodiči, kteří ignorovali jejich skutečné potřeby. Pozornost a pochvalu dítě získalo jen tehdy, když předvádělo nějaký výkon, bavilo společnost nebo bylo hodnoceno jako to roztomilé.
Dítě si tak podvědomě zafixuje, že jeho autentické, zranitelné já je bezcenné. Naučí se, že láska je komodita, kterou si musí odpracovat nekonečným divadelním představením, dramatizací a okouzlováním.
Svádění, drama, rozchody
Žít s člověkem trpícím histrionskou poruchou připomíná jízdu na horské dráze. Tito jedinci mají tendenci vnímat i letmé a povrchní známosti jako hluboce intimní vztahy. Do partnerství se vrhají po hlavě, svůj protějšek si okamžitě idealizují a vyžadují od něj absolutní oddanost.
Jejich chování navenek často působí nevhodně. Snaží se na sebe provokativně upozorňovat zejména svou svůdností a sexualitou. To je ale spíš osvědčený nástroj k udržení zájmu, nikoliv nutně reálné touhy po sexu.
Vztahy se kvůli jejich bezedné potřebě vnějšího ujišťování rychle stávají vyčerpávajícími a dusivými. Končívají velmi dramatickými, afektovanými rozchody, ze kterých pacient zpravidla viní výhradně své okolí a bývalého partnera.
Jak opustit celoživotní jeviště?
Největší překážkou v léčbě je fakt, že lidé s histrionskou poruchou nevnímají své chování jako problém – je to pro ně nedílnou součástí jejich osobnosti. K odborníkům se dostávají většinou až sekundárně, a to v momentě těžké životní krize, typicky po rozpadu manželství, při ztrátě společenského statusu (například vlivem stárnutí a ztráty fyzické atraktivity) nebo kvůli těžkým depresím.
Změna je ale možná. Vyžaduje systematickou a dlouhodobou psychoterapii. Výborné výsledky má například schématerapie nebo dialekticko-behaviorální terapie (DBT). Terapeut s pacientem pracuje na hojení vnitřní emoční deprivace z dětství a pomáhá mu budovat stabilní identitu nezávislou na vnější pochvale.
Cílem je nahrazovat teatrálnost autentickým chováním, ve kterém jedinec dokáže snášet nudu, rutinu a chvíle, kdy zrovna není středem pozornosti. V České republice se na tyto moderní a strukturované přístupy zaměřují například specializované denní stacionáře v Psychiatrické nemocnici Bohnice nebo v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ).
